OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Baskytarový mág Dominic Lapointe a další z jeho početných zastávek. Pokud pozorně sledujete zejména kanadskou prog/tech/death metalovou scénu, jistě jeho jméno neregistrujete poprvé. Techniku mistra bezpražcové a vícestrunné baskytary jsme mohli obdivovat jednak v přímočařejších sestavách (ať již studiových, či koncertních) jako ATHERETIC, QUO VADIS nebo VENGEFUL, ale také v rámci čistě instrumentálního prog/ambientního tělesa HUMANOID, za kterým stojí jiný neméně kreativní umělec ze Země javorového listu – Mathieu Marcotte. Speciální kapitolou je pak Lapointova participace v řadách experimentátorů AUGURY, se kterými natočil bez přehánění zásadní záznamy „Concealed“ a „Fragmentary Evidence“.
I konec roku 2010 zastihl našeho basového solitéra v plné permanenci, dozrál totiž ten správný čas sestoupit do studia a konečně natočit debutovou desku pod hlavičkou BEYOND CREATION. Nutno podotknout, že první oficiální plod spolupráce se dostává na pulty obchodů až po dlouhých šesti letech existence kapely. To však vůbec nevadí, neb jediné dobře uleželé album často bývá lepší celého zástupu těch horkou jehlou spíchnutých. Tohle dobře známé pravidlo bezezbytku platí i pro „The Aura“.
Již sám zeměpisný původ kapely (speciálně pak kouzelná slova „Kanada“ a „Québec“) dostatečně napovídá, v jakém žánrovém rozpětí se produkce BEYOND CREATION asi bude pohybovat. Osobně klasifikuji „The Aura“ jako více než životaschopného křížence ARCHSPIRE (extrémně variabilní rytmika, cit pro disharmonie), OBSCURA / AUGURY (znatelný epický potenciál), QUO VADIS (vzletná, přímočará, ale přitom dostatečně sofistikovaná „catchy“ melodika) a ORIGIN (natlakovanost, kompaktnost a soudržnost materiálu).
Přes ohromný instrumentální vklad je „The Aura“ sbírkou skladeb v pravém slova smyslu, nikoli čistě exhibiční změtí stovek not navrstvených na sebe v co nejkratších možných intervalech (právě myslím na BRAIN DRILL a jejich „Quantum Catastrophe“). To je ostatně pro québeckou scénu velmi typické, ať už zde vznikly záznamy pověstné svou komplikovaností („Obscura“), neotesaností („Temple Of Knowledge“) či do extrému dotaženou hrubozrnností („None So Vile“), vždy si dokázaly uchovat přehlednou kompoziční strukturu.
Z tracklistu „The Aura“ si dovolím vyzdvihnout hned druhou „Coexistence“ disponující meditativní atmosférickou mezihrou jako vystřiženou z druhého alba AUGURY, a dále pak závěrečný, celých jedenáct minut trvající epický manifest „The Deported“. Kapitolou samou pro sebe je pak „Omnipresent Perception“, jež se odehrává zcela v režii všudypřítomného, jako rozmazlená kočka předoucího bezpražce. Lapointe se se svou šestistrunnou basou samozřejmě nejraději pohybuje zcela mimo kytarové linie, uvolněné chvíle opepřuje rychlým tappingem a své unikátní představení závěrem korunuje dech beroucím sólem. BEYOND CREATION však nejsou kapelou jednoho muže, k velké variabilitě „The Aura“ přispívají stejnou měrou i kytary (milovníci arpeggií zajásají) i vokál Simona Girarda, jehož hrdlo je schopno zvládnout jak hlubší growling, tak výše položený „ječák“.
Debut BEYOND CREATION se bez diskusí zařadil mezi ty vůbec nejvýraznější prog/tech/death metalové nahrávky letošní sezóny. Pokud se považujete za příznivce AUGURY, ARCHSPIRE, OBSCURA a nebo třeba i německých NECROPHAGIST, neměli byste váhat ani vteřinu, neb „The Aura“ je albem přesně dle vašeho gusta. Pokud nebudete mít i tak dost, dám vám ještě jeden tip – poohlédněte se po desce „The Deamer´s Will“ od jistých BROUGHT BY PAIN. Proč? To už nechám na vás.
Pokud se považujete za příznivce AUGURY, ARCHSPIRE, OBSCURA a nebo třeba i německých NECROPHAGIST, neměli byste váhat ani na vteřinu, neb „The Aura“ je albem přesně dle vašeho gusta. Debut BEYOND CREATION náleží k vrcholům letošní prog/tech/death metalové sezóny.
8 / 10
Simon Girard
- zpěv, kytara (7 and 8 string)
Kevin Chartré
- kytara (7 string)
Dominic Lapointe
- baskytara (6 string fretless)
Guyot Bégin-Benoit
- bicí
1. No Request For The Corrupted
2. Coexistence
3. Chromatic Horizon
4. Omnipresent Perception
5. Injustice Revealed
6. Le Détenteur
7. The Aura
8. Social Disability
9. Elevation Path
10. The Deported
Vydáno: 2011
Vydavatel: PRC Music
Stopáž: 52:40
Produkce: Kevin Frenette and Chris Donaldson
Studio: CME Studios (bicí), Kevin Frenette's home studio
Výtečně proaranžované dospělé album s krásně klouzající baskytarou, které si u mnohých skladeb celkem dobře dokáži představit i ve verzi pro filharmoniky. Ryze instrumentální pasáže s hladkou medovou pulzující basou, která je ze zvuku oproti zvyku trochu víc vytažena je dokonce nezřítkakdy přitažlivější než u OBSCURY. Pro mne rozhodně špička letošní technicky orientované death metalové sezóny.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.